Teorie citové vazby Johna Bowlbyho a Mary Ainsworth vysvětluje citové přilnutí malého dítěte k matce a dalším blízkým osobám a dopad, jaký má toto pouto následně na jeho další vztahy v životě. Teorie byla formulována v roce 1969 a patří dodnes mezi nejvlivnější ve vývojové psychologii. Používané jsou také názvy attachment theory, teorie attachmentu, teorie přilnutí, teorie připoutání, teorie rané citové vazby.

Lidské mládě je dlouhou dobu extrémně zranitelné, nesamostatné a potřebuje, aby o něj pečovali. Proto existuje vrozený systém chování - attachmentového chování, což jsou projevy podporující u pečující osoby blízkost a kontakt. Toto chování má zabezpečit bezpečí dítěte a zvýšit pravděpodobnost jeho přežití. Klíčovým slovem je bezpečí, jen tak bude dítě samo sebe vnímat jako dobré a láskyhodné a svět pro něj bude bezpečným místem k životu. Pokud dítěti chybí pocit bezpečí, veškerá jeho pozornost se soustředí na snahu ochránit se a neustále dochází k aktivaci některé z obranných reakcí jako je boj - útěk - zamrznutí.

V prvních měsících života je prožitek bezpečí odvislý od na vnějších signálech, jako je blízkost pečující osoby a jejich schopnost reagovat na potřeby dítěte. Opakováním těchto interakcí se u dítěte, jak se vyvíjí, tvoří mentální obrazy těchto situací- vnitřní pracovní model. Pokud jsou pečující osoby dostupné, vřelé, pečující, reagují na potřeby, dítě se naučí, že na druhé je spoleh, když je potřebuje (bezpečná vazba). Následně pravděpodobně bude objevovat svět sebevědomě, půjde do vřelých interakcí s druhými lidmi a bude cítit útěchu v tom, že pečující osoba je nablízku. Pokud je ale pečující osoba chladná, odmítavá, nepředvídatelná, děsivá, nebo necitlivá, dítě se naučí, že na druhé není spoleh, když potřebuje utěšit. Takové dítě bude pak buď nadměrně vyžadovat pozornost (úzkostná vazba), nebo se stáhne z kontaktu a pokusí se být extrémně soběstačné (vyhýbavá vazba).

Tyto vzorce chování se tvoří v raném dětství, kde je většina interakcí neverbálních a dítě reaguje převážně na emocionální a behaviorální úrovní. Ukazuje se, že tento typ velmi rané zkušenosti v nás vytváří základnu vztahování se k sobě i ke světu, kterou si většinou neuvědomujeme. Jak se u dítěte vyvíjí komplexní rozumové schopnosti, tak vstupuje do sociálních interakcí a vytváří si v sobě složitější reprezentace těchto interakcí, které mohou být odlišné od těch prvotních a většinou si je, jako dospělí, uvědomujeme. Základní způsob attachmentu ale zůstává nezměněný.

Vztahy v dospělosti

Hazan a Shaver zjistili, že emocionální pouto, které se rozvine mezi dospělými partnery v romantickém vztahu je částečně řízeno stejným vrozeným motivačním systémem - attachmentovým chování, který funguje mezi dítětem a pečující osobou. Mezi partnery je pak důležité, že oba:

• Cítí bezpečí, když je druhý na blízku a reaguje na ně

• Chtějí blízký, intimní, tělesný kontakt

• Cítí nejistotu, když je druhý nedostupný

• Sdílejí společně objevy

• Hrají se vzájemně s výrazy tváře a jsou navzájem fascinováni a obsazení jeden druhým

• Žvatlají na sebe

Dospělé partnerské vztahy jsou řízeny kromě attachmentového chování, ovlivňovány také vrozenými motivačními systémy řídícími pečování a sexualitu.

Když přeneseme attachmentovou teorii do vztahů mezi dospělými, dají se popsat dvě základní dimenze - vztahová úzkostnost a vztahová vyhýbavost. Při velké úzkostnosti má člověk tendenci strachovat se, jestli je partner pozorný, nablízku, reaguje a pod. Při velké vyhýbavosti člověk upřednostňuje nespoléhat se na druhé, nebo se jim nesvěřovat. Při bezpečné vztahové vazbě člověk skóruje nízko v úzkostnosti i vyhýbavosti. Takové rozdělení předpokládá, že vztahová vazba je kategorie, do které je člověk zařazen. Nejnovější výzkumy ale ukazují, že než v pevných kategoriích, lidé se nacházejí spíš na kontinuu a vztahová vazba se mění dimenzionálně. 

V kvadrantu, který je nazvaný zapletená vztahová vazba se lidé vyznačují touhou po blízkosti s druhými a prostřednictvím vztahů s nimi se snaží o zlepšení vlastního sebeobrazu. Tento styl odpovídá nejvíce úzkostnému typu citové vazby u kategoriálního modelu.

Odmítavě vyhýbavý styl citové vazby se vyznačuje pozitivním modelem sebe a negativním modelem druhých lidí. Lidé s tímto stylem se vyznačují nízkou mírou intimity a vysokou autonomií ve vztazích. Používají vyhýbavé strategie a snaží se zachovat vlastní samostatnost a nezranitelnost.

Bázlivě vyhýbavý kvadrant v sobě slučuje negativní model sebe i negativní model o druhých. Lidé, kteří mají tento typ vazby, používají vyhýbavou strategii, aby se ochránili před případným emočním zraněním nebo odmítnutím ze strany partnerů.

U bezpečné vztahové vazby se lidé v blízkých vztazích cítí dobře a jsou schopni důvěrného vztahu, v sobě spojují pozitivní model sebe sama i druhých lidí

Pokud vás zajímá, kde se na kontinuu vztahové vazby nacházíte a vládnete angličtinou, můžete si zkusit udělat test

Text bh

Foto freepik.com/freepik, user18526052