V(d)ěčné štěstí

Téma vděčnosti je ošemetné. Mým uším a mé mysli zní trochu falešně a náhražkově. Když o tom píšu, částečně se mi vracejí vzpomínky na 80. léta ve škole a věty typu: "Buď vděčná, že (doplňte cokoliv) máš. Co by za to daly děti v Africe!". Nebo letní prázdniny u silně věřící babičky, kde jsme před každým jídlem děkovali za chléb vezdejší. Vděk představoval povel ke spokojenosti (a stop remcání). Spokojenost a štěstí lze ale těžko cítit na povel, stejně tak i vděčnost.

Většina lidí na světě si přeje mít spokojený a šťastný život. Dobrou práci, hezké vztahy v rodině, finanční jistotu a plno kamarádů. Budu v životě spokojený, až to všechno budu mít. Štěstí je za odměnu, dostaví se, až naplním tyto podmínky. Pokud je nesplním, nebudu šťastný a nebude za co být vděčný. S takovým nastavením bude štěstí stále někde v dálce, nedosáhnutelné. Je to nikdy nekončící honička. Plnění úkolů s cílem úspěchu v práci, harmonické rodiny, dobrého platu, přinese hodně spokojenosti a hrdosti s výkonem, ale většinou nezaručuje pocity dlouhodobého štěstí, protože před námi hned stojí další meta, kterou máme dosáhnout.

Výzkumy zjistlily, že ne intenzita pozitivních událostí, ale jejich četnost, přináší víc pocitů štěstí. Takže i když v naší představě je, že pozitivno se v nás rozprostře po neobvykle fantastickém úspěchu, pravdou je, že budete šťastnější, když zažijete přes den vícero poměrně nevýrazných milých věcí. Takže ne "povýšili mě na vedoucího oddělení", ale spíš "pusa před odchodem do práce, pohodlné boty, svítí slunce, kousek čokolády". Jak ale zachytit tyto momenty, když s napětím čekáme, že štěstí příjde, až když se TO stane?

Těšte se z drobných věcí. Protože jednoho dne se můžete podívat zpátky a zjistit, že ve skutečnosti ty věci byly důležité. Robert Brault

Vděčnost

Tady nastupuje koncept vděčnosti. Myslí se tím jednak osobnostní rys, při kterém věříte, že existuje "dobro" v životě. Že život je ve své podstatě dobrý, vyplatí se ho žít a skrývá mnoho bohatství. A pak se vděčnost dá chápat jako pocit, při kterém prožíváte silné pozitivní emoce, protože jste dostali nebo máte něco, co má pro vás velkou cenu a význam. Tyto pozitivní emoce vnímáme jako pocity štěstí.

Vědomé pěstování vděčnosti prináší pozitivní změny duševního, tělesního a sociálního stavu jedince. Chcete být šťastnější? Lépe spát? Mít lepší vztahy? Víc si vážit sami sebe? Zní to trochu jako z reklamy v teleshoppingu. Vědci ale opakovaně dokazují, že vděčnost opravdu pomáhá lidem cítit víc pozitivních emocí, vychutnat si hezké zážitky, zlepšit zdraví, vyrovnat se s nepřízní života a zlepšuje budování zdravých vztahů. Trénování vděčnosti je podobné, jako trénování běhu na dlouhou trať. Čím víc posilujete, tím dál uběhnete.

Recept na pěstování vděčnosti

Vděčnost pomáhá lidem oceňovat to, co mají, místo toho, aby si zoufali nad tím, co jim chybí. Je to poměrně levný způsob jak se mít lépe - nestojí to žádné peníze navíc a také nad tím nemusíte trávit hromady času.

Existuje mnoho způsobů, jak pracovat s vděčností, stačí, když si zadáte slovo "gratitude" do vyhledávače. Tady uvádíme aspoň pár z nich.

Deníček - každý večer, nebo každou neděli, frekvence je úplně na vás, si zapište do sešitu aspoň 3 věci, za které jste vděčni, že se staly. Soustřeďte se na to dobré, co vás potkalo. Možná to zpočátku půjde ztuha, ale zkuste vydržet aspoň jeden měsíc a pak si vyhodnoťte, co vám to přineslo.

Pokladnička díků - z plechovky nebo zavařovací sklenice si vyrobte "pokladničku", kam každý večer vhodíte 3 věci, za které jste v ten den byli vděčni. Může to být něco banálního jako "dobré kafe po obědě" nebo něco hluboce důležitého "miluji své děti". Vydržte to dělat až zaplníte celou "pokladničku", pak budete vidět, kolik dobrých věcí ve vašem životě existuje. Když se propadnete do smutku, beznaděje, můžete si pokladničku otevřít a namátkově vytáhnout některá sdělení. Jiná verze "pokladničky díků" je, že do ní vkládáte sdělení svým blízkým - můžete použít věty typu: "Děkuji ti za...", "Mám na tobě rád...", "Pro tebe bych si přála..."

Kamínek - Instrukce zní až směšně jednoduše. Najděte kámen (nebo cokoliv jiného trvanlivého z přírody), který se vám líbí, padl vám do oka, je ze speciálního místa. Mějte jej na očích, v dosahu, kolem krku a kdykoliv, kdy se jej dotknete nebo se na něj podíváte, vzpomeňte si na něco, za co jste vděčný, co vás udělalo šťastným - že zasvítilo dnes sluníčko; že vám topí topení; že je vaše rodina v pořádku. Na konci dne, když se ukládáte spát, vemte kamínek do ruky a připomeňte si všechny ty drobné věci, které jste do něj "uložily".

Jít na špacír - Pokud máte za sebou náročné období, zkuste si vyjít na procházku, ale takovou pomalou a všímavou. Už jenom samotný fakt, že vyrazíte ven, pomáhá vašemu duševnímu zdraví. Při špacíru vnímejte zem pod nohama, vůni vzduchu, jeho teplotu, sledujte světlo, všímejte si jednotlivých drobností, na které vám padne zrak. Uvědomujte si to, co je vám příjemné, hledejte to, co vám dělá radost.

Text bh

Freepik.com/macrovector, freepik, whatwolf, nensuria