Slyšení hlasů v různých kulturách

Slyšení hlasů popisuje zkušenost, kdy slyšíte někoho mluvit, i když nikdo kolem vás není, nebo když slyšíte hlasy, které nikdo jiný neslyší. Slyšení hlasů, také zvané sluchové halucinace, může být příznakem duševního onemocnění, ale nevyskytuje se až tak zřídka a ne každý, kdo slyší hlasy je nutně duševně nemocný.

Výzkumníci zjistili, že přibližně až 10% lidí někdy v průběhu svého života slyšelo hlasy, s ještě vyšším výskytem slyšení hlasů u dětí a adolescentů.

Jak se to stane?

Není úplně jasné, proč někteří lidé hlasy slyší a jiní ne, ale pravděpodobnost tohoto jevu se výrazně zvyšuje při traumatických událostech, velkém stresu nebo obavách. Hlasy mohou souviset i se spirituálními zážitky. Také se můžou objevit při spánkové deprivaci, hladovění nebo v souvislosti s legálními nebo nelegálními drogami. A, kromě jiných, halucinace jsou jedny ze symptomů duševních onemocnění jako schizofrenie, schizoafektivní porucha nebo bipolární porucha.

Jak hezky vysvětluje Adi Hasanbašić ve videu samotné slyšení hlasů není patologické. Až ⅔ lidí, kteří hlasy slyší, nejsou nemocní a fungují v každodenním životě. Problémem nastává, když člověk hlasy nedokáže kontrolovat a ony mu výrazně zasahují do života. Tehdy se slyšení hlasů stává symptomem nemoci, protože znemožňuje člověku zvládat běžný život.

Jedno z vysvětlení, jak se stane, že člověk začne slyšet hlasy je, že hlasy představují nezpracované náročné a traumatizující události, které člověk není schopen přijmout a vstřebat. Povaha a emocionální náboj takovýchto traumatických zážitků je pro člověka natolik zahlcující, že je musí "oddělit" od sebe samého. Vydělené zážitky se vynoří jako hlas nebo hlasy, které ve zkreslené podobě odráží ohrožující realitu. Tento pohled dává smysl slyšení hlasů jako obranu proti zahlcujícím emocím nebo myšlenkám.

Rozdíl napříč kulturami

Výjimečný antropologický výzkum zjišťoval, do jaké míry se to, jak vnímáme naši spojitost s ostatními členy společnosti, promítá do charakteru a způsobu slyšení hlasů.

V západní kultuře - tj. primárně lidé žijící v Evropě a Americe, je člověk individualitou. Člověk je chápaný jako jedinečný, ohraničený celek, který se ve společnosti stýká s podobně jedinečnými celky. Podporuje se nezávislost, odpovědnost za sebe nebo za svoji nejbližší rodinu a osobní úspěch.

Slyšení hlasů je u nás vnímáno převážně přes optiku psychiatrie a nemoci mozku. Cílem je zbavit se patologických symptomů = sluchových halucinací. Hlasy jsou většinou vnímány jako útok na osobní integritu, jako něco, co ruší jejich spojení mezi myslí a myšlenkami. Mnohem častěji byly hlasy popisovány jako agresivní, zlé, plné nenávisti, jen málokdy obsahovaly i pozitivní momenty.

V kulturách východního typu, ve výzkumu reprezentovaných indickou a africkou, člověk vnímá sám sebe jako víc propleteného s ostatními, i na úrovni myšlení a emocí. Člověk si uvědomuje sám sebe přes vztahy a to, jak ho vnímají ostatní. Podporuje se vzájemná závislost, úspěch celé skupiny, odpovědnost za širokou rodinu nebo komunitu.

Lidé slyšící hlasy ve východních kulturách je vnímají víc v pozitivním světle. Často pro ně představují konkrétní lidi - otce, bratra, švagrovou. Ty k nim promlouvají nejenom laskavě, ale také kárají, nebo přikazují. Člověk má se svým hlasem / hlasy vztah takový, jako by byl ve skutečnosti, hlasy nepředstavují patologické narušení osobní integrity. Nebo je společensky všeobecně přijímáno, že existují spirituální entity, které mohou promlouvat lidským hlasem a je možné s nimi vést dialog. I když v této skupině lidé slyšící hlasy také zažili velmi negativní, děsivé halucinace, celkově převažovaly ty pozitivní, nebo si dokázali "přivolat" pozitivní spirituální entitu, která je ochránila.

Hlasy, slyšení hlasů, sluchové halucinace - ať se pojmenuje tento fenomén jakkoliv, patří do skupiny symptomů závažných psychických onemocnění. Současně ale existují důkazy, že slyšení hlasů nemusí nutně znamenat, že člověk trpí duševní nemocí. A také platí, že nastavení společnosti (to, co očekáváme od sebe a od druhých) velmi výrazně ovlivňuje nejenom, jak si vysvětlujeme slyšení hlasů, ale i jak slyšení hlasů prožíváme.

Text bh

Foto freeimages.com/raphael perez, Rene Cerney; lucnix.be/lLuc Viator