Sebedůvěra vs narcismus
Na první pohled vás zaujmou svoji sebedůvěrou. Jsou rádi středem pozornosti a málokdy připustí, že udělali chybu. Neodbytně prezentují to, co si myslí a bez zábran podle toho konají. Jejich skálopevné přesvědčení, že konají správně, jsou v právu a mají pravdu, je velmi silné. Někteří se mohou chlubit, že ani nepotřebují korigovat to, co chtějí říct nebo udělat, protože mají právo udělat cokoliv.
Nedá se nesouhlasit, že stát si za svým, být o něčem přesvědčený, konat podle svých potřeb, je zdravé. Když se ale toto chování stane rigidním a neměnným, vzniká zábrana, aby se člověk viděl v plném obrazu, svědomitě a bez zkreslení. Nadměrná sebedůvěra ale často zakrývá vnitřní sebeobraz, který je plný nedostatků a nejistoty a slouží jako zástěrka pro druhé lidi i pro člověka samotného, aby se nemusel s těmito nedostatky konfrontovat.
20 let zpátky bylo (a někdy to můžete slyšet i dnes) trendem používat sebevědomí jako štít proti všemu zlu, které jste mohli v životě potkat. Dostatečně dlouho vám budou říkat, že jste speciální, jedineční, s nárokem na zvláštní zacházení a stane se z vás silná osobnost, která neselže v životě, nepropadne závislosti, neonemocní duševní poruchou atd. Není to tak úplně pravda. Místo zdravého sebevědomí narostly narcistické črty.
Ukázalo se, že lidé s narcismem i lidé se zdravou sebedůvěrou mají jednu společnou vlastnost. Oba typy lidí chtějí být obdivováni, touží, aby je druzí lidé měli rádi. Narcisové ale ještě touží po tom, aby nad ostatními lidmi dominovali. Lidé se zdravou sebedůvěrou se v mezilidských vztazích snaží o spolupráci, kdežto ti z narcismem vidí svět jako "všechno - nebo nic", "první, nebo mrtvý".
Oba způsoby vztahování se k druhým lidem a ke světu se stabilizují přibližně ve věku 7-8 let. Ve zkratce, zjistilo se, že když rodiče dětem předkládají, že jsou speciální, s nárokem na to, cítit se jedinečné, podporuje to jejich narcistické črty. Když rodiče oceňují děti za to, jaké skutečně jsou a zdůrazňují, že jsou dobré a lásky hodné, i když nejsou "první a nejlepší", rozvíjí to v nich zdravé sebevědomí. Dalším důležitým bodem, aby se z člověka nestal sebestředný "narcis", jsou četné a kvalitní mezilidské vztahy.
Jak poznat, co je co?
Zdravá sebedůvěra vede k zdravému, naplněnému životu. Narcismus, pokud člověk není ochoten se sebou nic dělat, může vést k toxickým vztahům i životu. Jak se vyznat, které chování patří k čemu?
Narcismus je sebestředný, takový člověk přemýšlí většinou jenom nad sebou (či v dobrém nebo špatném), to, co potřebují druzí lidé je podružné. Člověk se zdravou sebedůvěrou se zajímá o potřeby druhých a snaží se na ně reagovat.
Oba touží, aby je druzí lidé měli rádi. Člověku se zdravou sebedůvěrou může být líto, že ho někdo nemá rád, ale dokáže se s tím srovnat. Narcistní člověk, i když může působit, že mu je jedno, co si myslí ti druzí, je extrémně citlivý na jejich názor. Bytostně potřebuje, aby ho druzí schvalovali, obdivovali.
Narcista druhé využívá ke svému prospěchu a úspěchy druhých jsou pro něj ohrožením. Kdežto lidé se zdravou sebedůvěrou jim pomáhají růst a dostahovat svoje cíle.
Přiznat si chybu není lehké pro nikoho. Když si dostatečně důvěřujete, je možné přiznat chybu - i proto, že dělat chyby je normální a člověk není definován součtem úspěchů a neúspěchů. Pro narcistického člověka je jeho obraz jako úspěšné, nikdy nechybující osoby nepostradatelný. Od něj se odvíjí jeho sebehodnota. Proto nikdy nejde přiznat, že on sám udělal chybu.
Narcistický pohled na svět je zúžený - "narcis" je středem světa a vesmíru a zabírá jeho velký kus. Člověk se zdravou sebedůvěrou může vidět sebe sama v širším kontextu, jako malý kousek skládačky, ve které funguje a žije s druhými lidmi.
Narcismus je jako skořápka na malovaném vajíčku - hezká, přitažlivá, zajímavá, ale velmi křehká. Nenechejte se proto zmást barevností - není všechno pozlátko, co se blyští.
Text bh
Foto freepik.com/kues1