Reakce na traumatickou událost

Traumatická událost je náhlá, děsivá, ochromující situace. Může jít o náhlou smrt někoho, sebevražedný pokus kamaráda nebo blízkého člověka, fyzické nebo sexuální napadnutí, násilí nebo jeho hrozbu, vypuknutí závažné nemoci, nehodu nebo živelnou pohromu. Může to být něco, co se stalo vám, nebo co se stalo někomu z vašich blízkých, nebo jste se stali svědky takové situace.

Na trauma, přihodí-li se jednou nebo víckrát nebo jde o dlouhodobý opakovaný zážitek, může reagovat každý trochu jinak. Posttraumatický stres je normální reakce na nenormální situaci. To ale neznamená, že ji doprovází příjemné zážitky. 

Dopad traumatu na život člověka může být skoro neznatelný, pozvolně se zhoršující nebo přímo destruktivní. Jak události ovlivní osobu záleží na mnoho faktorech - osobnostní charakteristice, typu a významu události, vývojovém období, ve kterém člověka událost zasáhne, sociokulturních vlivech.

Co se s vámi může dít po traumatickém zážitku?

Běžné reakce na extrémní situaci zahrnují to, jak se cítíte, jak přemýšlíte, jak reaguje vaše tělo, změní se i to, jak se chováte. Jak se postupně vyrovnáváte s tím, co se stalo a jaký to má dopad na váš život, tyto reakce se většinou zmírní a pomalu ustoupí.

Znovuprožívání traumatické události

Mnoho lidí se vrací ve vzpomínkách k tomu, co se stalo, stále dokola, nekonečnou  smyčkou, jakoby se mozek snažil přijít na kořen věci, proč se to stalo nebo najít, co by mohl udělat jinak. 

Často se traumatická situace přehrává ve snech, ani nemusí jít konkrétně o onu děsivou situaci, ale zdá se vám, že jste pronásledovaní, ve strachu, v nebezpečí.

Někdy se může stát, že i zdánlivě nevinný zážitek spustí prožívání oné děsivé události v plné své síle - s emocemi, myšlenkami, krystalicky jasnými vzpomínkami, jako byste se octli přímo tam. Tyto vzpomínkové návraty, flashbacky, vás vrátí do minulosti a můžete nejenom cítit, ale i reagovat, jakoby ohrožení bylo reálné.

Emocionální reakce

Nejčastější reakcí na trauma je strach a úzkost a patří mezi ty zdravé - je přiměřené, že máte strach, když se děje něco ohrožujícího. Každopádně, co je těžké, je vyrovnat se s extrémním strachem, který prožíváte po odeznění traumatické události - původní úzkosti už pominuly, ale pak vám něco připomene děsivou událost a prožitek intenzivního strachu se vrátí naplno. 

Další velmi častou emocí je hněv. Můžete být celkově víc podráždění a iritabilní. Můžete cítit hněv na osobu, která vám trauma způsobila, můžete být taky naštvaní sami na sebe a obviňovat se za to, co jste udělali nebo neudělali. Pocity viny za to, co se stalo, mohou přijít, i když racionálně víte, že nebylo ve vašich silách změnit výsledek. I přesto se můžete utápět v posuzování, jak jinak jste měli reagovat.

Velmi přirozenou součástí reakcí na trauma jsou pocity smutku, pláč a lítost nad tím, co se stalo. Někdy se ale může stát, že místo bouřlivých emocí prožívání "zamrzne", jakoby byly emoce zamknuté a necítíte ani smutek, ani strach, ale ani radost a spokojenost. Je důležité vědět, že tyto reakce jsou přirozené a u většiny lidí po jistém čase zeslábnou a vymizí.

Vyhýbání se situacím spojenými s traumatem

Ve své podstatě je traumatická událost velmi nepříjemná, proto je normální se vyhýbat na ni vůbec myslet. Realitou je, že se často sama podsouvá v podobě flashbacků, nebo snů. Proto se můžete snažit vyhýbat místům, lidem, nebo situacím, které jsou přímo spojené s děsivou situací nebo vám ji něčím připomínají.

Změna pohledu na sebe a na svět kolem

Těsně po události vám často svět může připadat jako velmi nedůvěryhodný, nebezpečný. Pochybujete o lidech kolem, jestli jim můžete věřit, nebo i o svojí vlastní schopnosti odhadnout druhého člověka a posoudit bezpečnost nebo nebezpečnost situace. 

Spolu s pochybnostmi se můžete vnímat jako slabí nebo neschopní, pokud jste se stali obětmi trestného činu, mohou přijít taky sebeovniňování, do jaké míry jste si "to způsobili sami". Můžete se kritizovat za to, že jste nezvládli reagovat dobře, nebo správně v průběhu traumatické události a taky po ní - jako byste si kladli otázku: Proč se jiní dokázali s něčím takovým vyrovnat a já ne?!

Tělesné příznaky

Problémy se spánkem, nejenom kvůli nočním můrám, ale i kvůli pocitu celkového neklidu, jakoby mozek říkal: Pozor, nespat! Nebezpečí! Nervový systém je nabuzený, hyperpřipravený reagovat, takže může spustit masivní reakci i na zdánlivě nevinný podnět - bouchnutí dveří nebo náhlý pohyb v periferním vidění. Toto nabuzení vás neustále nutí k ostražitosti, sledovat svoje okolí ve zvýšené míře, abyste se nenechali zaskočit. Můžete ztratit chuť do jídla (nebo naopak cpát se bez zastavení), může být obtížné mít chuť i potěšení ze sexu, a nejenom, když jste se stali obětmi sexuálního napadení.

Všechny tyto reakce jsou součástí přirozeného vyrovnávání se se závažnou situací, které jste byli vystaveni. U většiny lidí symptomy pozvolná slábnou a měly by do značné míry ustoupit v průběhu jednoho měsíce. U některých lidí ale mohou přetrvávat i déle a dle jejich závažnosti a toho, do jaké míry ovlivňují fungování daného člověka, se dají diagnostikovat jako posttraumatická stresová porucha.

Jak si pomoct ve vyrovnávání se s traumatickou událostí?

Mluvte o tom. Vypovídání se druhému člověku, nebo lidem, vám může pomoct dát smysl a porozumět situaci, která jinak smysl moc nedává. Je dobré mluvit s rodinou, kamarády, pokud jste věřící tak s knězem nebo farářem, s odborníkem - či už psychologem, psychoterapeutem, psychiatrem, nebo zkuste skupinová setkání.

Fungujte jako obvykle. Pokračujte ve svém obvyklém hamonogramu, jak jen to jde, i když vám to může přijít jako nesmyslné a zbytečné po tom, co se stalo. Pravidelné aktivity vám pomohou udržet režim dne a usnadní návrat do běžného života.

Odpočívejte. Dopřejte si hodně odpočinku, nenuťte se překonávat svoje limity.

Pravidelně a kvalitně se stravujte - i když na jídlo nemáte zrovna vůbec chuť.

Věnujte se nějaké fyzické nebo duševní aktivitě. Zaměstnat se tělesně nebo i psychicky pomůže posílit regenerační schopnosti. Zkuste něco jednoduchého - procházka, lehké cvičení, čtení, nebo psaní deníku.

Nevyčítejte si to, jak se cítíte. I když se cítíte divně nebo nezvykle, vaše pocity a reakce jsou úplně v pořádku. Neobviňujte se z nich.

Nebojujte proti vracejícím se vzpomínkám, snům, flashbackům. Většina lidí po prožití traumatické události je má a u většiny časem zeslábnou a vymizí.

Vyvarujte se užívání alkoholu a drog. I když alkohol a drogy mohou fungovat jako blokátor bolesti a úleva od strachu a úzkosti, je lepší nepodlehnout jejich nadměrné konzumaci. Závislost na omamných látkách určitě nepotřebujete.

Text bh

Foto freeimages.com / Katherin Evans / broken mirror 4