Prokletí optimizmu a dar pesimizmu

Od lékařů slýcháte, že optimizmus zlepšuje vaše zdraví a umožňuje vám žít déle. Personalisté vás informují, že optimističtí zaměstnanci vydělávají víc peněz a rychleji stoupají po kariérních stupních. Psychologové přidávají, že optimisté žijí šťastnější život a mají více přátel. Celkově z toho vychází, že optimisté se vyhřívají na výsluní zájmu veřejnosti a pesimisté se sklesle plazí kanály.

Pravda je ale trochu složitější. Psychologické výzkumy v minulých desetiletích ukázaly, že na pojmy optimizmus a pesimizmus se dá dívat z různých stran.

Neměnné vlastnosti

Pesimizmus i optimizmus se dají chápat jako trvalé a stálé vlastnosti osobnosti, které jsou dědičné. Tento druh optimizmu / pesimizmu se nazývá dispoziční. V 90. letech minulého století Charles Carver a Michael Scheier popsali dispoziční optimizmus jako všeobecné očekávání, že nás v budoucnu potkají ty dobré věci a těch špatných bude pomálu. Optimistům, tváří tvář s jakýmkoliv problémem, zůstává důvěra v dobrý výsledek, i když je cesta k němu zdlouhavá a namáhavá. Pesimisté jsou naopak plni pochybností a obav.

A tyto tendence se projevují i v reálných výsledcích - optimizmus pomáhá k dosažení pozitivních výsledků a v déletrvajícím horizontu vede ke větší životní spokojenosti. Pesimizmus je spojený s negativními výsledky a v budoucnu často s depresivní symptomatikou.

Kognitivní strategie

Většina lidí se během života nedívá na problémy jenom z optimistického nebo pesimistického pohledu. Realita je taková, že vyhodnocujeme jednotlivé situace a někdy spíš věříme, že to dobře dopadne a jindy zase, na základě našich znalostí a zkušeností, vyhodnotíme, že pochyby z dobrého výsledku jsou na místě.

Pro lepší pochopení této teorie, teorie optimizmu nebo pesimizmu jako strategie vypořádávaní se s problémovými situacemi, je dobré zamyslet se nad tím, co optimisty a pesimisty motivuje, když čelí výzvám v životě. Pesimisti i optimisti musí čelit faktu, že se nedá s jistotou předpovědět, co se odehraje v budoucnosti. Život nás vede různými cestami a většina z nás přijímá tuto nejistotu, že někdy naše plány prostě nedopadnou. A důvodem není, že bychom dělali věci špatně, je to jednoduše proto, že život je nepředvídatelný.

Jakou roli v motivaci čelit problémům tedy hraje pesimizmus a optimizmus? Odpovědí je, že obě strategie slouží, každá po svém, jako "polštář" pomáhající čelit nejistotě z výsledku. Optimistická strategie je ta, že si nepředstavujete možná rizika, hrozby a věříte v dobrý výsledek. Necítíte úzkost a věříte, že máte situaci pod kontrolou. Pesimistická strategie , tzv. Defenzivní pesimizmus, je mít velmi nízká očekávání z výsledku, i když třeba v minulosti podobné situace odpadly úspěšně. Cítíte velkou úzkost a jako ochranu před ní si představujete, co všechno se může zkazit - pak se můžete cítit dostatečně připraveni situaci čelit.

Obě strategie slouží na vypořádávaní se s problémy a jsou teda jakýmsi "mindsetem", nastavením mysli pro danou chvíli. Většina lidí je může dle potřeby střídat - jako bychom si pro jednotlivé situace podle potřeby nasadili růžové nebo tmavé brýle.

Jsme odsouzeni býti pesimisté nebo optimisté?

Tuhle otázku si kladl i Martin Seligman, známy jeho teorií "naučené bezmoci", kterou později rozšířil i na pesimizmus a optimizmus. V jeho pojetí není optimizmu ani pesimizmus trvalou, stálou a neměnnou charakteristikou, ale jde o naučený styl, jakým si vysvětlujeme, proč se nám věci dějí, jak se dějí. V případě toho optimistického explanačního stylu věříme, že v případě neúspěchu za to můžou nahodilé, vnější a konkrétní příčiny. Pokud máme pesimistický explanační styl, tak za neúspěchem vidíme vnější, trvalé a všeobecné příčiny. Tohle nastavení se získává v průběhu života a Seligman věří, že když ho můžete získat, můžete se taky nevhodný explanační styl přeučit.

Ať už čelíte světu spíš s obavami a potřebujete se před důležitým rozhodnutím přesvědčit o všech možných háčcích a zádrhelech, které byste mohli potkat. Nebo spíš se díváte na svět přes růžové brýle a očekáváte jenom to nejlepší, vězte, že pokud vám toto nastavení a tyto strategie pomáhají vypořádávat se s nejistotou života a fungovat k vaší relativní spokojenosti, všechno je v pořádku. Není třeba měnit svoje chování nebo myšlení.

Pokud ale opakovaně selháváte v řešení životních situací - proto, že neúměrně radostně očekáváte, že vše za všech okolností dobře dopadne, nebo proto, že se nikdy do ničeho nepustíte, protože už dopředu je to ve vašem myšlení odsouzeno na zánik, je asi čas, abyste se zamysleli, jestli je tento způsob interakce se světem pro vás výhodný.

Text bh

Foto freepik.com / freepik