Osm rad jak lépe zvládat ztrátu
Jak zmiňoval předchozí článek, truchlení je náročný, vyčerpávající, často zmatený a "upatlaný" proces. Je to téma, o kterém se normálně nemluví. Nejenom kvůli tomu, že je těžké mluvit o tak intenzivních pocitech, ale také, že proces truchlení je pro každého jedinečný.
Když čtete o vyrovnávání se se ztrátou nebo když o tom s někým mluvíte, dostanete často rozporuplné informace, jak se kdo cítil, co dělal a jak to dlouho trvalo.
Zvládání tohoto náročného období, které netrvá jenom pár dnů kolem bolestné události, vám mohou ulehčit tyto krátká doporučení.
Připusťte, že to nedává smysl
Nejdůležitějším poselstvím je, že to, jak chápete ztrátu, jak na ní reagujete, jak se s ní vypořádáváte a co při ní cítíte, je úplně v pořádku. Neexistuje jasná čára mezi dobře a špatně.
Stejně jako neexistuje odpověď na otázku: Proč? Tahle otázka je past. Nenechte se ní polapit. Pokud se vám podaří uznat, že jsou věci, nad kterými nemůžete mít kontrolu, budete se moci soustředit na věci, které řídit můžete.
Popírání může být i užitečné
Tohle sdělení se může zdát v protikladu s prvním bodem, ale popření toho, co se stalo v malé míře, může být nápomocné. Je to cesta, jakým si mozek může řídit dávkování skutečnosti. Je to ochrana proti příliš silné koncentraci reality, která by člověka mohla rozložit.
Díky krátkým "popíracím pauzám" se může člověk uvolnit, nabrat sílu, aby mohl dál čelit náročnému procesu truchlení. Nebylo by zdravé to popřít celou situace, jako by se nikdy nestala. Ale jít do kina, na kafe s kamarádkou, na fotbalový zápas, to jsou krátká volna, která mohou být nápomocná.
Dovolte si truchlit
Když se po "popírací pauze" vrátíte do bolestné reality, buďte k sobě otevřený, nezadržujte bolest vevnitř, dovolte si truchlit. Ať truchlení nabude jakoukoliv formu, pusťte ho ven. Pro někoho je to pláč, pro jiného to není jednoduché plakat, pro každého smutek vypadá jinak.
Dopřejte si čas a prostor
A pro každého truchlení trvá různě dlouho. Je mýtus, že proces truchlení trvá rok, nebo že časem smutek odezní. Je pravdou, že s časem se intenzita pocitů mírně otupí. Ale truchlení nemá datum spotřeby. Přichází spíš ve vlnách, často se vrací. Někdy se smutek vrátí nečekaně. Jindy jakoby nebyl - nemějte pocity viny. Slavte, když máte na to chuť. Žijte normálně, jako dřív, když to tak cítíte. Ponořte se do smutku, když to potřebujete.
Pečujte o sebe
V hlubokém smutku je péče o sebe to poslední, na co myslíte. Ale dbát o sebe pomáhá s vyrovnáváním se. Dopřejte si horkou vanu (pomáhá s uklidněním a uvolněním), napojte se na přírodu (choďte na procházky, nebo pomáhá i dívat se na obrázky přírody), hýbejte se, jezte zdravě, dopřejte si dost spánku, vnímejte sami sebe.
Vytvořte si řád a rutinu
Velká ztráta v životě často způsobí chaos v tom, co bylo. Vraťte se k tomu, co jde. Nebo si utvořte vlastní pravidelné činnosti. Stabilita v rutině může pomoct v období, kdy jste emocionálně nestabilní. Nemusí to být nic velkolepého - pravidelné venčení psa, pravidelná procházka před večeří, psaní deníku, setkání s kamarády.
Přijměte podporu od ostatních
Nezůstávejte sám nebo sama. Buďte s kamarády, kteří vás podporují a rozumějí vám (a, na druhou stranu, omezte ty, od kterým moc podpory nezískáváte). Pokus jste členy nějaké církve, využijte možnosti společných modliteb. Když jste v nějakém zájmovém hnutí (myslivci, chovatelé, zkrášlovací spolek, fotbalisté...), připojte se k jejich setkáním.
Vzpomínejte
Není cílem zapomenout, ale ani se trýznit vzpomínkami. Vytvořte si místo, které bude památní, vzpomínkové. Může to být doma nebo venku. Dejte si tam fotografii a drobnosti, které vám blízkého člověka připomínají. Může to být místo, kde se svým blízkým můžete promlouvat, posedět.
A pokud máte pocit, že vám dochází síly, vyhledejte odbornou pomoc. Jako píše terapeutka Margeret A. Howard:
"Jenom proto, že truchlení je přirozené a zdravé, neznamená to, že je jednoduché. Porod dítěte je také přirozený, ale jenom málo lidí se ho rozhodne absolvovat osamotě. Dobrá porodní asistentka nebo lékař a kvalitní poporodní péče může znamenat významný rozdíl. A stejně jako u porodu, tak i u smrti. Obě události jsou v lidském životě přechodovými. U obou je to přechod na druhou stranu. Zkušený profesionál z hospicu může být porodní asistentkou smrti. A psycholog nebo psychoterapeut, který pracuje s truchlením, může být porodní asistentkou v péči, kdy se vaše blízká osoba narodí do smrti a vy se narodíte do života bez ní."
Text bh