Může za to vaše matka?
Ať je "to" cokoliv, Sigmund Freud by pravděpodobně řekl "ano". Od ranných dob psychoanalýzy ale uplynulo víc než století a dnes máme mnohem víc znalostí a vědomostí o tom, jak to funguje při výchově dítěte. Je jasné, že do života dítěte nevstupuje jenom matka, ale taky otec, sourozenci, babičky, dědečkové, strýcové, tety, učitelé, kamarádi, youtubeři a mnoho dalších, se kterými se dítě potkává každý den.
Otázka ale zůstává stále stejná. Jak a proč se povaha dítěte formuje zrovna takovým způsobem? Co ovlivňuje jeho schopnost utvářet kvalitní, uspokojivé a smysluplné vztahy s druhými lidmi?
Nedá se s určitostí říct, za co všechno může matka, otec, rodiče. Výsledný tvar hotového člověka je kombinace vrozených schopností, vlivu prostředí a povahy lidských vztahů, se kterými se v průběhu života setkává. A ano, v tomto ohledu se vztah s rodiči jako primárními pečovateli, zejména v ranném dětství, pro každého z nás stává klíčovým.
Teorie citové vazby
Většímu porozumění vztahu mezi dítětem a rodiči přinesl britský psychoanalytik John Bowlby s kolegyní Mary Ainsworth v 50. létech minulého století. Děti se rodí se schopností dávat najevo, že něco potřebují - pláčem, křikem, pohyby. Z evolučního hlediska je toto chování nevyhnutelné, protože dítě není schopno se o sebe samo postarat. Bowlby takové chování označil jako evoluční výhodu, protože na něj dospělí reagují. Přijdou za dítětem, pečují o něj, zaručí mu ochranu před nebezpečím a přinášejí pocit bezpečí. S rostoucím věkem dítě takové chování víc směřuje na jednoho nebo pár lidí, kteří jsou s ním nejčastěji. Když dítě ve věku 7-8 měsíce oddělíte od blízké osoby, většinou křičí, pláče, dává najevo nelibost. Základní tvar citové vazby - emočního pouta mezi dítětem a rodičem a to jak toto pouto ovlivňuje chování dítěte, se utváří do 18 měsíců věku. Později si dítě na základě této vazby tvoří vnitřní šablonu toho, jak vypadá svět, vztahy v něm i dítě samotné. Šablona se s vývojem dítěte stává složitější, strukturovanější, symboličtější. Jsou v ní očekávání, jací lidé jsou, jak se dá na ně spolehnout, jestli je svět vřelé nebo spíš nebezpečné místo. Na jejímž základě člověk vstupuje do mezilidských vztahů, umožňuje mu predikovat, co se asi bude dít, mít kontrolu nad světem okolo.
Výzkumy ověřující Bowlbyho teorii citové vazby ukázaly, že malé děti, které byly na krátkou chvíli odděleny od rodičů a vystaveny neznámé situaci, při opětovném setkání se s rodiči reagují převážně čtyřmi způsoby:
Bezpečná vazba: při odloučení pláčou a projevují nespokojenost, ale při opětovném setkání se dají rychle utišit rodičem
Úzkostně ambivalentní vazba - menší část dětí odloučení prožívá s mnohem větší intenzitou, při návratu rodiče u něj vyhledají útěchu, ale taky ho za odloučení "trestají"
Vyhýbavá vazba: děti na odchod rodiče vůbec nebo skoro vůbec nereagují a při návratu ho ignorují nebo se mu vyhýbají
Dezorganizovaná vazba: do téhle kategorie spadají děti, které nemají jasný předvídatelný vzorec chování na odchod rodiče
Jak charakter citové vazby ovlivňuje chování člověka
Děti s bezpečnou vazbou sami sebe vnímají spíš jako kompetentní a hodné respektu. Ke druhým se vztahují pozitivně, důvěřují jim, dokážou vidět svět i očima těch druhých. Ve třídě zažívají víc úspěchu a v kolektivu mají kamarády. V dospělosti budou víc spokojení se svými vztahy, s partnerem nebo partnerkou se budou cítít propojení a bezpečně bez toho, aby trávili každou minutu spolu.
Úzkostně ambivalentní vazba se projevuje tak, že dítěti chybí sebedůvěra a víc se drží blízko u rodiče, na náročné situace reaguje velkým citovým projevem. Od vrstevníků si drží odstup, co vede k izolaci od kamarádů. Jako dospělí v partnerských vztazích touží po bezpečí a jistotě. V méně jistých partnerských vztazích mohou zoufale touží po projevech lásky a náklonnosti, s pocitem, že partner je má doplnit a tím opravit všechny jejich problémy. Dožadováním se takového chování od partnera, projevy žárlivosti, výbuchy nad drobnostmi ale spíš partnera od sebe odhánějí.
Na opačném spektru regulace emocí je dítě s vyhýbavou vazbou. Takové dítě ve všeobecnosti hůř reaguje a zvládá stres, pravděpodobně se v náročné situaci stáhne a nepožádá o pomoc. Tato tendence izolovat se mu znesnadní utvořit uspokojivé vztahy s kamarády. Víc zlobí, lže, může druhé šikanovat nebo být šikanováno. Aby tyto děti neprožívaly tolik emocionálního stresu, udržují si od druhých odstup. I jako dospělí mají pocit, že k životu nepotřebují lidské vztahy. Důležité je pro ně udržet si nezávislost, i když to znamená izolaci od druhých. Ve zraňujících konfliktech, jako například při vážném partnerském problému, se často emocionálně odpojí.
Při dezorganizované vazbě si dítě nezvládne vytvořit nejakou stálou strategii, jak se vyrovnat se stresem z opuštění. Druhé vnímá spíš jako hrozby než zdroj podpory a může se střídavě v obraně chovat agresivně, nebo se úplně stáhne z kontaktu. V dospělosti takoví lidé prožívají ambivalenci v mnoha situacích. Svým vlastním pocitům se vyhýbají, protože by je mohly převálcovat a zahltit. Nálady se jim rychle střídají a v partnerských vztazích prožívají velký strach z toho, že jim partner ublíží.
I když je teorie citové vazby jedna z nejdůležitějších teorií vývojové psychologie minulého století, je třeba s tímto konstruktem zacházet s opatrností. Jednotlivé typy citové vazby se nerovnají typům osobnosti, ale jde spíš o způsoby chování za různých okolností. Člověk s převážně bezpečnou vazbou se v určitých momentech projeví chováním, které zodpovídá jiným typům citové vazby. A podobně, někdo vztahující se k lidem vyhýbavou vazbou může s určitým člověkem utvořit bezpečný vztah.
Co když...
Možná jste přišli na to, že způsob vašeho fungování ve světě spíš zodpovídá některému typu nejisté citové vazby. Je pravdou, že základní tvar citového attachmentu se tvoří do 18 měsíců dítěte, ale důležité lidi v našem životě potkáváme v každém věku. Vytvoření silného citového pouta k člověku mimo úzkého rodinného kruhu je běžné. A pokud je tato osoba v určitém období konstantou v našem životě, projevuje o nás vřelý zájem a pečuje, jak na fyzické tak psychické rovině, funguje to jako ochranný prvek a napomáhá interakcím se světem, které jsou typu bezpečné citové vazby. Touto osobou nemusí být jenom partner, ale taky učitel, psychoterapeut, skautský vedoucí atd. Možnost emoční i tělesné blízkosti v takových vztazích vytváří jakýsi ochranný deštník v nepřízni života.
Text bh
Foto freeimages.com/Ned Horton, Studio Cocopelli, Gavin Spencer