Emoce, co sídlí v těle

Před důležitým pracovním pohovorem se nám potí a třesou ruce, prožíváme úzkost. Když jsme smutní, máme pocit, jakoby nám na ramenou ležela tíha, sotva vlečeme nohy. Naopak, lehkým krokem a s bušícím srdcem radostně pospícháme na rande.

Vztah těla a pocitů se taky odráží v našem jazyku. "Srdce měla až v hrdle", "sevřelo mu žaludek", "zavalena smutkem", "radostí by mohl létat". 

Ze samozřejmostí s emocemi počítáme, cítíme je, ovlivňují naše chování. Co není úplně jasné, je jak a kde se emoce berou. Existuje všeobecná shoda, že emoce jsou evoluční výhodou, vznikly vývojem jako nástroj vypořádávání se s nástrahami reality. Taky je všeobecně přijímáno, že pod "emocemi" rozumíme změny ve vnitřním prožívání, v odpovědi autonomního systému (srdeční tep, dýchání, perspirace atd.), ve fyzické aktivitě (pohyby mimických svalů, nebo kosterních svalů), stejně tak ve vnímání, v myšlení, v úsudku o vnějším světě. Dále se hypotézy o tom, jak vznikají emoce, rozcházejí.

Jedna z teorií - teorie přirozených emocí, říká, že emoce existují samy o sobě, jako přirozené tělesné stavy s jasnými biologickými hranicemi a charakteristikami, kde jednotlivé emoce jde odlišit už na tělesné úrovni. Druhý pohled je konstruktivistický - to jest, že emoce jsou "vynálezy" lidské mysli. Neznamená to, že jsou to iluze, ale spíš, že jde o komplexní percepce, kdy na to, abychom mohli vnímat emoce musí počáteční afekt projít přes základní smysl dávající proces a až ten dává emocím jejich tvar.

Protože tento teoretický spor trvá už přes sto let, není jednoduché jej rozsoudit. A možná to není ani tak podstatné. Oba přístupy totiž připouštějí, že emoce se jako takové odrážejí v tělesném vnímání - a je jedno, jestli jsou tyto tělesné ekvivalenty emocí primární nebo až sekundární.

V roce 2013 proběhl výzkum s lidmi ze západní Evropy a východní Asie. Během něj měly subjekty vytvářet tělesné mapy šesti základních a sedmi komplexních emocí. Ukázalo se, že základní emoce: hněv, strach, znechucení, štěstí, smutek, překvapení se u lidí zobrazují jednoznačným způsobem v těle, i když v něčem se tyto vzorce tělesného prožívání překrývají, v jiných aspektech se liší jeden od druhého. Většina z nich se projevuje změnou pocitů ve vrchní části hrudníku - co pravděpodobně odzrcadluje změny v srdečním rytmu a dýchání. Základní emoce se projevují i v oblasti hlavy, co souvisí se změnami v oblasti tváře (prokrvení kůže, aktivace svalů tváře, slzení a pod.). Při na "činných" emocích, jako hněv a štěstí, se aktivovaly horní končetiny, oproti tomu se při smutku jejich aktivita snížila. Znechucení je spojeno s pocity v oblasti břicha a sevření hrdla. Pocit štěstí se odlišoval od ostatních emocí nabuzením v celé oblasti těla.

Když se podíváme na tyto zjištění, nejsou to žádné šokující informace a pravděpodobně s nimi souhlasíte. A možná se ptáte, k čemu by se to dalo využít?

Nedá se vyhnout pravdě, že emoce jsou pro život velmi důležité a nejde se jim a jejich vlivům vyhnout. Ukazuje se, že existují jakési tělesné ekvivalenty emocionálních stavů, které často vznikají ihned jako reakce na podněty. V běžném fungování se takové ztělesnění emoce ani nemusí dostat do uvědomělého prožívání. Takže to, že nás něco naštve, rozesmutní, vyděsí, ani nemusíme v myšlení zaregistrovat. Naše tělo ale tyto pocity zaregistruje okamžitě.

Jak se vyhnout, aby se takové emoce, které se nedostanou do našeho povědomí neukládaly někde v našem těle jako zvýšené napětí? I když existují všeobecné tělesné "mapy" emocí, každé tělo je individuální a ukládání neuvědomených emocí se může individuálně lišit. Dopřejte si teda čas na to, abyste zjistili, kde se nejvíc napětí ve vašem těle shromažďuje. Možná reagujete sevřením žaludku, možná spíš napětím v krku nebo ramenou, napětí se může odzrcadlovat taky jako bolest hlavy. Možnosti jsou různé.

Tady je pár tipů, jak se zbavit nežádoucích projevů působení negativních emocí.

Čelist

Hněv a opakovaný stres může vést k zatínání čelisti a napětí v oblasti úst. Zívněte si anebo aspoň rozhýbejte a uvolněte čelisti. Pokud máte na to prostor, můžete nejdřív našpulit pusu, udělat grimasu, vypláznout jazyk a podržet svaly chvilku v napětí a pak svaly tváře uvolnit.

Obočí

Pokud jste ustaraní, můžete napětí zrcadlit ve tváři krčením čela. Stejně jako u čelisti, rozhýbejte nejdřív čelo, obočí nadzvedněte a spusťte. Můžete zavřít oči, silně je stisknout, sevřít i tváře a následně uvolnit.

Krk a ramena

Práce na počítači nebo celkově sedavá práce často vede k sníženému prokrvení svalů ramen a krku. Navíc, se zvyšujícím se stresem se zvyšuje i napětí v této oblasti. Rozhýbejte si ramena krouživým pohybem, přitáhněte je k uším a pak povolte, jemně zakružte s hlavou. Zhluboka se párkrát nadechněte a ramena posuňte dozadu a dolů.

Pánev

Málokdy si tuto oblast spojujeme s emocemi, ale zatuhnutí svalů v oblasti pánve ovlivňuje celkový tělesný postoj a tím pádem i uvolněné držení v jiných částech těla. Zajímavá studie ukázala propojení mezi napětím v oblasti čelisti a boků. Povolení pánevních svalů se nedá moc dělat u stolu v sedě, ale můžete je procvičit cestou pro kávu nebo na oběd. Jemně povolte kolena, zahoupejte se v bocích, můžete zkusit pohyby z boku na bok nebo kroužení nebo osmičky. Dobré je taky podsadit párkrát pánev dopředu a dozadu.

Končetiny

Napětí z ramen a boků se také může přenést do rukou a nohou. V tomto si můžeme vzít příklad se zvířat. Ta když vstávají po delší nečinnosti, protáhnou se a vyklepou. Zkuste to taky, napněte na chvíli ruce, roztáhněte prsty a pak je povolte a napětí vyklepte. Stejný cvik se dá s obměnou použít i na dolní končetiny.

Text bh

Foto freepik.com / freepik