Jaká jsou kritéria pro diagnózu hraniční poruchy osobnosti jsme psali tady. Je to porucha, která výrazně ovlivní průběh života až 6 procent dospělých lidí a z větší části jí trpí ženy. Kde vyhledat pomoc, jak bude vypadat a jak můžete pomoct sám sobě, to zkusíme shrnout v tomto článku.

Vyhledejte odbornou pomoc

Pokud máte podezření, že se u vás nebo u vám blízkého člověka projevuje hraniční porucha osobnosti, konzultujte to s odborníkem. Někdy je diagnostika víc jednoznačná, jindy je ale třeba podstoupit psychologické vyšetření, aby se vyloučily jiné, podobně se projevující se, diagnózy.

Pomoct stanovit diagnózu a nasměrovat vás v léčbě může klinický psycholog nebo psychiatr. Pro lepší porozumění toho, co se s vami děje a nasměrování ke změně je důležitá psychoterapie - individuální, ale i skupinová. V Praze existuje vícero zařízení, které poskytují skupinové terapeutické programy pro klienty s hraniční poruchou osobnosti. Např. Kaleidoskop, Klinika Eset, Psychiatrická nemocnice Bohnice .

Někdy se psychoterapeutická podpora kombinuje s psychiatrickou medikací, s cílem lépe zvládat velké výkyvy nálad a impulzivní chování.

Podívejte se, jak fungujete ve vztazích

Lidé s hraniční poruchou osobnosti mají problémy udržet stabilní a bezpečné vztahy. Často se opakuje vzorec, kdy druhého člověka vnímáte jako téměř dokonalou bytost, než propadnete zklamání a vidíte ho jako příšerného a hrozného. Druzí lidé pak vystupují ve vašem příběhu buď jako "hrdinové" nebo "padouši" a nic mezi tím. Není to proto, že byste druhé lidi neměli rádi a nechtěli s nimi být, ale spíš proto, že chování a úmysly druhých si přeložíte úplně jinak, než zbytek populace. Ochota dívat se na situaci jinak než černobíle je prvním krokem.

Nedělejte ukvapené závěry

Možná, že vám váš partner u večeře odpovídá jednoslabičně, zjevně nemá chuť se s vámi bavit. Místo toho, abyste si hned byla jistá, že to znamená, že vás nemiluje a chce se s vámi rozejít, zastavte tuto myšlenkovou linii a představte si, že může existovat i jiné vysvětlení. Možná přemýšlí nad nějakým problémem. Možná mu dělají starosti jeho rodiče. Možná je příliš unavený a nejraději by si zalezl do postele.

Nebo se ho přímo zeptejte, co se děje. Spíš než frontální útok "co jste ti zas udělala?!", zkuste použít to, jak se v dané situaci cítíte. Možná se mýlím, ale mám pocit, že se na mě zlobíš... nebo Řekni, jestli přeháním, ale udělala jsem něco blbě, že se mnou nemluvíš?

Zastavte se, než zaútočíte

Když se cítíte nepříjemně, pod tlakem, ohroženě, může být vaše první reakce pustit tyto negativní emoce na druhé lidi. Nebo je naopak otočit proti sobě a zaútočit na sebe. Každopádně, víc, než s reálným problémem, vaše reakce souvisí s tím, jak se cítíte. Položte si sám sobě otázky: Jsem na sebe naštvaný? Stydím se za sebe? Mám strach, že budu sám, že mě nikdo nebude mít rád? Pokud si odpovíte ano, dejte si pauzu, odstupte od situace - řekněte druhému člověku, se kterým se bavíte, že máte teď hodně emocí a potřebujete je strávit, než budete pokračovat v debatě.

Naučte se ztišit emoce

Výrazné a rychlé změny nálad a impulzivita jsou symptomy hraniční poruchy osobnosti. Emoce vás v té chvíli zaplavují a je to jakoby se vám pokazilo ovládání hlasitosti emocí. Nejde je ztišit.

Co jde udělat hned

Co dělat v dlouhodobém horizontu

Zkuste si udělat krizový plán - postup, co dělat, když se necítím dobře. Může obsahovat věci jako:

• Dbej na pravidelný spánek!
• Nevynechávej jídla.
• Promluv si s někým - někdy stačí i napsat zprávu kamarádovi.

Nebo také tam mohou být způsoby, jak zvládnout akutní výkyvy emocí (ty, o kterých jsme psali výše).

Pište si deník nálad, díky kterému můžete najít spouštěče špatných i dobrých období.

Udělejte si KPZ - krabičku poslední záchrany, kam si dáte všechny věci, které vám pomáhají, když vám není dobře. Fotky, mementa, hudba, filmy, knihy, vůně, věci, kterých se rád dotýkáte apod.

Jak pomáhat někomu, kdo trpí hraniční poruchou osobnosti?

Být osobou, která podporuje člověka s hraniční poruchou osobnosti, může být někdy náročné, vyčerpávající a můžete mít pocit, že se věci nemění k lepšímu. Nejspíš budete cítit hněv, smutek, zoufalství, pocity viny, ale neznamená to, že jste špatný partner, dítě, sourozenec, rodič.

Můžete naslouchat, snažit se porozumět, v čem se nachází a dávat naději, že změna k lepšímu je možná. Současně ale zůstaňte v realitě - to, že se po dobrých období objeví ta špatná, je normální, neznamená to selhání. Zeptejte se, jaká je vaše role v jejich příběhu, co by jim pomohlo, abyste dělali nebo nedělali. Důležité je stanovit si svoje hranice - co je pro vás ještě přijatelné a co je za hranou. Nezapomínejte pečovat také o sebe.

Určitě nepomáhá, když jste v roli záchrance - nemůžete napravit, co se jim stalo nebo děje. Není dobré ani přebírat odpovědnost a kontrolu za jejich život, podporujte je v hledaní vlastních rozhodnutí. Nejste jejich terapeut. Ani nejste příčinou všeho, co se jim děje. Negativní emoce, které můžete vychytávat nemusí souviset s vámi osobně, ale spíš souvisí s projevy hraniční poruchy osobnosti. Neznamená to nechat si líbit cokoliv, ale spíš nenaskočit na kolotoč emocí, které mezi vámi proudí.

Co když člověk všechno odmítá

Dospělý člověk, pokud není omezený na svéprávnosti, má právo rozhodovat sám za sebe, takže má i právo odmítnou léčbu. Pokud máte o něj starost, řekněte mu to. Otevřeně se pobavte o tom, že byste byl rád nebo ráda, kdyby pokračoval v léčbě. Ale nevynášejte rozsudky, ani se za jeho stav neobviňujte.

V případě, že máte reálnou obavu o jeho život - mluví o sebevraždě v konkrétních obrysech nebo si ubližuje, zavolejte 155.

text bh

infografika wepik.com