Na rozestupy dva metry už kašlete. V kavárně si sednete k jednomu stolu i s cizími lidmi. Ruce si nedezinfikujete. Zvedající se počty nakažených moc nesledujete a ani vás to nevyvede z míry. Setkáte se s přáteli a obejmete je. Kdysi jste nákup dezinfikovali, teď ho rovnou uložíte do lednice. Potkat člověka s rouškou jinde než v metru vám přijde...

Kdo se v tom má vyznat? Všechno to začíná stejnými třemi písmeny a souvisí to s psychickým zdravím. Pokud si nejste jistí, tady je krátký popis, kdo co dělá a na koho se kdy obrátit.

V pandemii se těžko předvídá, co a jak budeme muset dělat v následujících dnech a týdnech. Neustále musíme posuzovat, vyhodnocovat, rozhodovat se. Přijmu pozvání na oslavu narozenin? A mám si tam vzít roušku, nebo ne? Mám si dezinfikovat ruce pokaždé, když se dotknu v práci kliky? Objednám se už k zubaři na preventivní prohlídku? Co bude dnes na...

Nemyslím tím, že jste se naučili správně si mýt ruce, šít roušky, rozumět exponenciálním grafům, objímat se bezkontaktně a někteří i pít a jíst s rouškou na tváři. Mám na mysli tiché pozitivní změny, které jste si možná doteď neuvědomovali.